Základní škola Boskovice, příspěvková organizace
odloučené pracoviště nám. 9. května
Na letitou tradici třídenních exkurzí navázat chtěli,
proto ranním rychlíkem ku stověžaté matičce spěli.
Když na hlavním nádraží vystoupili,
obdivuhodný čin Nicholase Wintona si připomněli.
Pak Vratislavův Vyšehrad pokořili,
na Slavíně svíčku za všechny Moravany zapálili,
památce slavných předků se poklonili.
Vzápětí Staroměstské náměstí všechny okouzlilo,
co jen tam turistů z celého světa bylo!
Tak apoštolům na orloji zamávali,
kolem okolních pamětihodností k Týnskému chrámu pospíchali.
Pak rovnou k Prašné bráně a Obecnímu domu,
rychlý přesun metrem a toulky nočním městem,
to už patří k tomu.
V útulném penzionu občerstvující přespání
a hurá na přebohatou snídani.
Zpožděná tramvaj přijela přec,
bezpečně je přepravila na Pohořelec.
Odtud už Černínský palác vyhlíželi,
sgrafita na fasádách, lampy a morový sloup prohlíželi,
hradčanský loket pečlivě přeměřili
a k Pražskému hradu zamířili.
Při vstupu do nádvoří naštěstí už žádná kontrola,
jen Hradní stráže slavnostní patrola.
Vybaveni nakreslenými plánky prošli katedrálu, královský palác i Svatojiřskou baziliku,
bez návalu Zlatou uličkou projít, měli „kliku“.
Mnozí pletli nohama už jen stěží,
tak rychle prošli Černou věží
a zahradami zpět k hradnímu vstupu,
tam úchvatný výhled na Prahu zastavil celou tlupu.
Dál Nerudovou ulicí, plnou znamení domovních,
dům U Dvou slunců je asi nejznámější z nich.
Přes Malostranské náměstí sešli do zahrady Valdštejnovy,
chvíli odpočinout a pozdravit tamní výry – majestátní sovy!
A už se těšili na Karlův most,
lidí tam proudilo dost a dost!
Tak rychle do ticha Klementina a před magistrát,
kouknout na nejbohatší sochu Terezku,
co ji měl kdysi jeden bohatý měšťan rád.
A zde už bylo třeba začít šetřit dech,
vždyť ještě čekalo představení v Divadle na Vinohradech.
Třetí den Václavské náměstí prochodili,
V Časozdviži Národního muzea pomíjivost času pochopili,
některým to došlo nejvíce
při pohledu na symbolický pomník J. Palacha a J. Zajíce.
Když památníkem heydrichiády v Resslově ulici procházeli,
statečnou boskovickou rodinu Svěrákových před očima měli.
Přimělo je to uvažovat,
jak je někdy třeba za vlast i život obětovat!
Když se po exkurzi do školy vrátili,
nabyté vědomosti a zážitky si třídili,
aby mnohému mohli lépe rozumět
a uchovali si své vědomosti do dalších studijních let.
